Květen 2013

Budoucnost

19. května 2013 v 0:15 | Anonym

Proč nenapsat pár řádků o budoucnosti? Budoucnost. Když si řeknu sama sobě v duchu budoucnost, nenapadne mě nic. Tedy, pokud mluvím k srdci. Každý má svoje naivní představy o tom, jak asi bude vypadat jeho budoucnost. Každý to má jinak, někdo si myslí, že bude v americe, druhý zase, že bude herec. Jeden si myslí, že zkejsne doma u rodičů a někdo že bude tancovat hulu-hulu na Hawai. Já patřím mezi drtivou spoustu lidí, co s ní o tom, že budou jednou žít v Anglii. Naivní, co? Pořád mluvím o tom, jak chci dodělat střední, už aby to bylo, odjet do Anglie a pokud mě to tam chytne, zůstat tam. Udělat si tam vysokou a žít svůj životní sen. Anglie je krásná a jednou tam být, mi prostě nestačilo, chci tam znovu, ne na pár dní, ale na rok, či zbytek svého života. But, let's be honest. Nejsem už malý dítě a dokážu si sama srovnat v hlavě, že tento sen je pro mě reálný tak na 10%. V této době je malá šance získat pořádnou práci i pro lidi s vysokým vzdělání a já si myslím, že po střední sbalím kufry a odjedu pryč? Schazování svých vlastních snů, drtit je na hloupou představu a trhat je před očima, to je moje. Vždycky jsem chtěla být spisovatelka. To, že bloguji již 6 let, je celkem vtipné. Nechápu, jak jsem to sem mohla právě napsat, to moje blogování ve stylu, že jsem se postla fotku z high school musical a napsala pár řádků o tom, jak nesnášim školu. Teď se mi to zdá ale jiné, píšu sem, protože chci a snážím se psát smysluplný odstavec o tom, jak bude asi vypadat můj život. Měla jsem právě chuť napsat, kéž bych měla nějaký přístroj, třeba přístroj času, abych zjistila, jak bude můj život vypadat, ale upřímně? Nechci to vědět. To je na životě to ''krásné''. Nevíte co se stane, ani za 10 let, ani za týden, hodinu, ani za sekundu. Třeba zítra, vyhrajete v loterii a změní se váš život o 360° k lepšímu a třeba zítra, vás srazí auto a poraní vaše tělo tolik, že se váš život změní o 360° k horšímu. Tohle, je život, radost z každého krásného momentu, protože nikdy nevíte, jestli to není ten poslední, tohle je život, strach z toho, kdy odejde váš milovaný. Nikdy nevíte co se stane, nikdy ! ! ! Proč se tedy nesnažit, udělat váš život vyjímečným? Kam se naše lidstvo posunulo? Všude se píše, jak se technologie posunula, jak máme dotykové telefony, plazmové televize, supervýkonné spotřebiče, různá dokonalá auta od bavoráků až po audiny, výborně. Naše technologie se posunula, ale co lidstvo? Kam se posunulo lidstvo? Lidé před několika sty lety, před několika staletím, učili se, vyvíjeli své vědomosti, zdokonalovali svět, snažili se udělat život lepším. Co dělá lidstvo teď? 80% dětí se určitě nechce učit, silná většina bohatých lidí, místo toho aby své děti popuzovali k učení, kupují jim X-boxy, iPhony, různé blbosti k tomu aby zdokonalili jaké znalosti? Znalosti her? Co když to bude takhle pokračovat dál? Kam ten svět spěje? Co se to děje? Vysoce vzdělaných lidí stále ubývá, hladovějících dětí stále přibývá, možná, že patřím mezi další malé děti, co si myslí, že tím, že sem naklepou pár svých myšlenek, budou hustý, možná taky ne. Život je nevyspytatelný a budoucnost je vždy ve vašich rukou. Chceš životem proplouvat jen tak tak, vyžívat ze zbytku výplaty, nosit roky staré oblečení? Jdi hrát na psp, kašli na učení, to počká, bude stačit, učit se minutu před testem, bude stačit, učit se týden před maturitou. Jdi si zakouřit, když ti je 15, tvoje plíce to zvládnou. Jdi si zahulit, když ti je 16, tvoje tělo to zvládne. Jdi pít nadměrné množství alkoholu, když ti je 17, tvoje játra to zvládnou. Proč ne? Drtivá spousta teenagerů se řídí heslem YOLO. You only live once. Jo, žijeme jen jednou, tak jdi a zabij se omamnými látkami a znič si svůj život tím, že budeš mít na krku v 17ti děcko. Vymlouvat se na to, že jsi ještě dítě, když jsi na střední, je ubohé a poukazuje to pouze na to, že jsi slaboch čelit svým problémům. A co ta druhá možnost? Chceš žít úspěšný život? Patřit mezi lepší vrstvu obyvatelstva? Jdi se učit, je to nuda? No a? V životě budeš dělat bambilion věcí, který tě nebudou bavit a nikdo se tě nebude ptát, jestli je chceš, nebo nechceš dělat. That's a life, move on. Nechceš umřít na selhání srdce ve 34 letech? Co takhle nepít každý pátek 105457 litrů alkoholu? Nechceš umřít na rakovinu plic? Co takhle si nehrát na frajera a nekouřit krabičku cigaret denně, když ti je 16 let? Nechceš bejt vyhulená smažka? Tak se vykašli na nějakou ubohou trávu!

Vzchopte se lidi, než bude pozdě...

Salut, mon amis

13. května 2013 v 22:01 | Anonym
Dobrý den přeji,
hohohoooooooooooooooooooooooooooo.
Přemýšlím nad tím, o čem bych dneska zase měla napsat. Dnešek je jiný, nechci sem psát žádný trapný kecy o tom, co jsem dneska dělala, nebo, jako chci, ale ne to podat ve stylu totálního burana co neumí pořádně česky, i když vím, že tímto stylem mi to nikdo číst nebude, ale on mi to stejně snad ani nikdo nečte tím buranským stylem tak co. Mám pár novinek, o kterých bych se zde mohla zmínit, myslím že bych mohla taky konečně po dlouhý době napsat souvislej článek, aspoň delší, abych měla jistotu, že každý kdo sem očkem projde, nebude chtít tak dlouhou blbost číst, jelikož moi, anonymka, sem stejně píše samý kraviny a chce si to psát pro sebe aby jednou, kdo ví, třeba za 20 let si tento blog otevřela a mohla číst, jak blbá jsem byla. Proč ne? :-) Dobrá, tak se pustíme do hlavního záměru dnešního dne!
Jediný takový menší problémek je, že nevím kde začít. Dejme si to dohromady, naposledy kdy jsem psala delší souvislý článek jsem měla ošklivý známky, šťastnej vztah, zdravou rodinu a úžasnou náladu. Jo. Takže, abych to nejdřív dala do zkratky, všechno je jinak! Jediné co zůstalo je asi to, že mám naprosto úžasné přátele. O tom později. Čím jsem začínala? Jo, ošklivý známky. To je asi jediná pozitivní stránka toho, že je vše jinak. Známky, moje známky byly příšerý, měla jsem hrozně moc čtyřek a teď mám jen jednu jedinou, ještě k tomu na hranici s trojkou, takže to určitě vytáhnu, takže na známky si nemohu stěžovat, dokonce mi jde a baví mě chemie, z čehož jsem vlastně i dost překvapená, ale baví mě to, je zajímavé že zrovna já, mám ráda chemii, ale jde hodně i o učitele, v tomto případě o učitelku, která je naprosto úžasná a nikdy s ní není nuda! V životě jsem se na hodinách nezasmála tolik, jako s učitelkou na chemii a učitele na zeměpis a dějepis. Další ''odrážka''. Šťastnej vztah. Nechte mne, abych se zasmála! Hahahahhahahahahhhhhhhahahahhaha. Ne. Žádnej šťastnej vztah již není, po 3 a půl měsícech ( což stejně není nijak extra dlouhá doba ) jsme se rozešli. Minulé ponděli. Je mi líto, že to skončilo, protože jsem toho kluka měla sakra ráda! Ale tak co, život jde dál a já se nad tím již nehodlám obracet jak malá týnejč girlka a brečet jak nevím co. Not gonna happened. Další. Zdravá rodina? Hm, podle toho kdo, ale myslím si, že probírat zde zdravotní problémy už by asi nepadlo vhod, takže to nechám takhle. Úžasná nálada? Jak kdy, jak kde, podle situace. Ale většinou? Je všechno naprd, ve škole to je něco jinýho, mám kolem sebe lidi, kteří mě mají rádi ( doufám ) takže se s níma zasměju a připadám si, jako by můj život prostě měl smysl! :-) Jenže doma? Takovej sraz s realitou, kde nejsem prostě malý dítě, musím dělat povinnosti, který prostě 16ti letý dítě dělat nechce, chce si užívat svobodu, šťastnou rodinu, zdravou babičku.... nevermind. Prostě je to doma na depku. Což mě vede k tomu, že mám pořád chuť pít a kouřit cigarety. Dřív bych dala cigaretu do huby fakt po dlouhý době a třeba zrovna dneska, to jsem byla tak ráda že jsem vdechla ten kouř, z kterýho mi je stejně špatně. Jak jsem již řekla, ke štěstí mi dopomáhájí snad už jen ti moji přátelé. Jsem ráda že mám nejlepší kamarádku, na kterou se můžu vždy obrátit, která mě nikdy nezradí a je tu pro mě vždy! ( S ) Také můj nejlepší kamarád ( V ) na kterého se můžu spolehnout. Jenže!
V životě bych nevěřila že si padnu s tím černovlasým pakem do oka tolik! Nevím jak on mě, ale já jsem si ho prostě naprosto oblíbila, fuuu, zním jak pička. To je takovej ten pocit, že když příjdu do školy a není tam, vím že ten den bude hrozně nudnej, protože tu není nikdo, s kým bych se fakt zasmála. Jasně, jeho praštěnej, taky skvělej spolusedící, ale to prostě není 100%, jakmile není ve škole, je ten den takovej, prázdnej. A má takovej roztomilej kukuč, kterej mě vždycky rozesměje! Je jedno jestli mám blbou náladu, nebo něco, i když mám kamennej pohled, prostě v hloubi duše se stačí na něj podívat a mám lepší náladu! A ten ďolíček, já si prostě nemůžu pomoct! Hrozně hodnej kluk to je, jsem strašně ráda, že je to můj kamarád a za nic bych ho nevyměnila! Což musím ještě podotknout další věc, na kterou jsem si vzpomněla. Tento pakoň, mi přinesl z Francie dárek > hrníček > na kterym je nápis I LOVE LONDON. Je to takový vtipný, že to prostě nemá žádnou spojitost s Francií, ale to je na tom to nejlepší, prostě mám dárek na kterým je napsaný moje nejoblíbenější město na celém světě > LONDÝN a je to ze státu, kterej miluju Francie! Boží... to krásně vychytal!


Jo, to je můj krásnej hrníček a abych udala nějaké přiznání, již z žádného jiného nepiju! :-D
Přemýšlím o čem ještě napsat, už mi došly nápady, určitě na konec tohoto článku sem dám písničku, kterou teď poslouchám. Je to cover Umbrelly od Rihanny zazpívanej od Tylera Warda a Alexe Goota, úžasná kombinace! Možná abych byla kůl napíšu teda co ještě dneska udělám. Rozhodně, dopíšu tento článek, pusitm se do hraní teď mojí oblíbený hry což je City Girl, asi si udělám ještě špagety, doufám že příjde ještě ten pakoň, abych mu hned mohla ukázat tenhle článek, protože to vám zaručuju, že si to přečte, né že ne! Nebo mu prostě řeknu odkud má číst. :-D Co ještě, určitě skočím do sprchy, možná si udělám copky, abych měla na zítra hezký vlasy, musím napsat do omluvňáku, proč jsem dneska šla o tři hodiny domů dřív, připravím se do školy a myslím si, počítám, že asi kolem dvanáctý, max. půl 1 půjdu chrnět a v 6 hodin mě opět čeká budíček! A žádný 6:15 jako dneska, jelikož jsem nestíííhala!! Takjo, jsem ráda, že jsem mohla opět napsat vše, co jsem měla na srdci. ( skoro vše )

Přeju krásnou, tu nejkrásnější noc každému, kdo se dočetl až sem, mám Vás ráda a děkuji za přečtění, doufám že jste se nenudili tolik, jak si myslím že určitě ano. Pa ! :-)


I love you, grandma!

4. května 2013 v 23:02 | Anonym
Čím začít.
Možná bych měla začátkem tohoto článku upozornit, že autorka, která právě sepisuje tento článek je pod vlivem alkoholu, takže bude dost možný, že bude plácat kraviny!
Ne, dělám si srandu, sice pod velmi slabým vlivem jsem, ale nic co by se nedalo zvládnout.
Posledních pár dní, to je boj...
Chtěla bych začínat větou, nemám si na co stěžovat, můj život je perfektní.
BULLSHIT
Můj život jde pěkně do prdele.
Jajx, budu sprostá, asi jo, protože to jde totálně do háje, lidé stárnou, umírají, děti stárnou, odcházejí. Chce to víc alkoholu a víííc dnb.
Asi nejlepší fakt je, že musím zítra vstávat v 7. Wohooo.
Změnila jsem vzhled, po dnešním díle, kdy Elena zapla opět svou lidskost, jsem zase chytla vášeň pro tento seriál, ne že by se mi bezcitná Elena nelíbila, ale takhle je to prostě... Elena. :-)
Ještě před spaním zčeknu Awkward, dneska jsem si pustila první díl třetí sérky, takže dokoukám ty další dna a odnesu se do spánku.
Zítřek bude fakt něco...
Seeya